Začátkem května jste se v Praze setkal s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou. Dohodli jste se na nějaké státní investiční podpoře pro onsemi?

Obecně to bylo pozitivní setkání, líbilo se mi. Nemohu se ale zatím vyjadřovat k dohodám či nedohodám, dokud nebudou obě strany připraveny.  V Česku působíme dlouho a na ministerstvu tak už naši firmu znají a vědí, co umíme a co bychom chtěli dělat.

Jen letos onsemi avizovalo investovat v Rožnově 7,5 miliardy korun do zavedení produkce polovodičů na bázi karbidu křemíku. Loni jste zde investovali téměř čtyři miliardy. Se státní podporou byste tam chtěli investovat ještě víc? Mohl byste o těchto investicích říci něco bližšího? 

Ano, ta částka na investice bude ještě větší. Číslo vám ale zatím nemohu říct. Výši investice zveřejníme až 16. května, kdy budeme mít investorský den. Pak také sdělíme, kde bychom chtěli investovat. Zaměřujeme se teď na brownfieldové investice, což znamená, že bychom rádi rostli a investovali v oblastech, kde již máme své továrny. Těch máme dvacet po celém světě a jednu velmi klíčovou máme právě v Rožnově pod Radhoštěm. Tento závod hraje důležitou roli v naší strategii pro karbid křemíku, který zde již vyrábíme.

Je tedy možné, že by ty investice mohly jít i někam jinam než do Rožnova?

Když mluvíme o investicích do brownfieldů, musíme se podívat na všechny naše stávající lokality. V USA máme díky zákonu o čipech velké možnosti. Jedno z našich největších zařízení je v Jižní Koreji v Bucheonu. A samozřejmě i tady, v Česku. To jsou místa, o kterých uvažujeme. Zde jsem nyní proto, abych se podíval, co se tu dá ještě udělat.

Nabízí se ještě něco, co by česká vláda mohla udělat pro přilákání těchto investic?

Ano, samozřejmě. Je to součást naší diskuse s ministerstvem. Důležité je pro nás prostředí, v němž působíme. Zejména pracovní síla. Díváme se po talentovaných lidech, kteří jsou buď už k dispozici, nebo mohou vyrůst ve spolupráci s univerzitami a místními samosprávami. A samozřejmě je pro nás klíčová i vládní podpora, která nám umožní dostat investiční náklady na takovou úroveň, aby bylo zavádění nové výroby v Česku konkurenceschopné. To jsou hlavní hlediska, která bereme v úvahu, když chceme expandovat. Stále přitom platí, že ta expanze musí probíhat na místě, kde už působíme, protože to je nejefektivnější. Nehodláme stavět v úplně nové lokalitě.

Dá se říci, jaké jsou české výhody a nevýhody při vašem rozhodování?

Žádné výhody ani nevýhody neexistují. Pro expanzi zvažujeme ta tři zmíněná místa: USA, Jižní Koreu a Česko. Jejich společnou výhodou je, že už tam máme výrobu a technologii. Otázkou je její škálování, její rozšíření. Velkou výhodou Rožnova je nejen technologie, ale také pracovní síla. To jsou jeho silné stránky. To je také důvod, proč jsme v Rožnově už v průběhu celého posledního desetiletí hodně investovali a investovat budeme dál. Chceme tento závod udržet na provozní úrovni světové třídy. Technologie se mění a naše investice s nimi musí držet krok.

Mohlo by se stát, že po všech těchto investicích, které již probíhají a jež chcete v budoucnu uskutečnit, se rožnovský závod stane vaší světovou jedničkou pro výrobu čipů karbidu křemíku?

To není úplně správný pohled. V investicích se díváme na celý výrobní řetězec. Dnes již karbid křemíku v Rožnově děláme, ale existují části výrobního procesu, které zde lokálně neprovádíme. Nehledáme tedy jen rozšíření našich současných kapacit. Snažíme se sem přidat nové výrobní procesy z jiných částí světa, třeba z USA. Otázkou ale stále je, jestli si něco z těch technologií přivezeme do Rožnova, nebo si to naopak vezmeme do USA, o tom se teď v onsemi vede diskuse.

Zvažujete výrobu ještě někde jinde v Evropě?

Pokud jde o Evropu, tak v úvahu přichází pouze Česko, protože nikde jinde v Evropě výrobu nemáme.

Tchajwanští investoři v oblasti polovodičů se trochu obávají, že Česká republika nemá dostatek talentů, tedy dostatek pracovní síly, která by na to byla řádně vzdělaná. Co o tom soudíte vy?

Kvalifikovaná pracovní síla je problém a výzva téměř v každé zemi. Musíme to řešit všude. Na lokální úrovni už na tom pracujeme. V Brně má onsemi velké výzkumné a vývojové pracoviště, které jsme loni navíc rozšířili. Víme, jak tady budovat vztahy nejen s místními komunitami, ale i s místními univerzitami a školami. Máme naši vizi a strategii na pět let dopředu, což nám dává čas začít s rozvojem pracovní síly hned, jak se rozhodneme. Nečekáme, až staveniště nebo továrna budou dokončeny.

Kde vidíte karbid křemíku za pět, za deset let? Může být pro výrobu čipů důležitější než dnes dominantně používaný křemík?

Pro výkonovou elektroniku ano. Křemík jako obecně používaný materiál nezmizí. Pokud se však podíváme na výkonové polovodiče, které budou hnacím motorem elektromobility, tedy vozů, ale také elektrického nabíjení, solárních a větrných elektráren či jakýchkoliv vysokých výkonů, je karbid křemíku klíčovou technologií.

A v elektromobilitě je teď velký potenciál.

Ano, do konce tohoto desetiletí budou elektromobily tvořit 50 procent všech vozidel. A zbylých 50 procent vozů se bude obměňovat v následujícím desetiletí. Z toho vyplývá, že v příštích patnácti dvaceti letech bude karbid křemíku technologií, která bude tuto kapacitu stále zvyšovat. Proto do karbidu křemíku investujeme tak velké množství peněz. Ročně investujeme jednu až jednu a půl miliardy dolarů, z čehož velká část nyní směřuje do karbidu křemíku.

Jak se díváte na plány EU téměř ztrojnásobit svůj podíl na světovém polovodičovém průmyslu, ze současných sedmi na dvacet procent, do roku 2030? Je to reálné?

V případě jakékoliv strategie záleží na tom, co ten, kdo ji stanovil, dělá, aby dosáhl vytyčeného cíle. Ten je určitě rozumný, otázka však zní, co EU reálně udělá, aby zavedení této výroby podpořila. To samé platí pro Spojené státy. USA mají velký záměr se zákonem o čipech, stejně jako EU. Vedle investiční politiky jde také o podporu rozvoje pracovních sil. Potřebujete získat talentované lidi. Existuje důvod, proč se mnoho výrobních podniků nenachází v Evropě nebo v USA. Abyste to změnili, musíte změnit základní předpoklady, a to je to, co USA i Evropa dělají.

V USA se nyní vede velká diskuse kolem zákona o snížení inflace, známého jako IRA. Ten je v Evropě považován za „nefér“ nástroj podpory proti EU. Jak moc je tedy ve vašem strategickém uvažování důležitá případná vládní podpora při rozhodování o těchto investicích?

Podívejte, nakonec jde o finanční rozhodnutí. V našem světě byznysu existuje metrika, na kterou se dívám, a tou je návratnost investovaného kapitálu. Dívám se na ni já, dívají se na ni moji akcionáři, jsme veřejně obchodovaná společnost. Mít peněžní státní podporu pro obrovské investice samozřejmě pomáhá. Je fakt, že provozovat výrobu v Evropě nebo v Severní Americe je dražší. Jak tedy vytvoříte výhodu? Obvykle podporou vlády pro technologické investice.

Jste spokojen s přístupem české vlády k vaší firmě, pokud jde o přilákání investic?

Z dialogu, který jsme vedli, odcházím pozitivně naladěn. Ať už bude nakonec rozhodnutí jakékoliv, vidím, že druhá strana je ochotná. A ze všech rozhovorů, které jsme vedli, vyplývá, že zájem Česka je velký. Už tady působíme, nepřicházíme kvůli nějaké pobídce. Když zavádíme více technologií a pomáháme rozvíjet pracovní sílu, tak to není jen naše nebo vládní investice. Musíte vidět celý ekosystém, který se vytváří kolem místa, kde jsme. Budeme spotřebitelem mnoha surovin, mnoha služeb. Například údržba budov se stane mnohem větším aspektem. Budeme tedy využívat místní firmy, které nám s tím pomohou. Z tohoto ekosystému nebude těžit jen naše budova nebo náš provoz a vláda, ale všichni, kdo jsou s tím spojeni. A pokud je to výhra pro společnost, pro všechny v jejím okolí, včetně komunity, pak je to výhra i pro vládu, protože ta zastupuje lidi.

Produkce čipů na bázi karbidu křemíku je v Rožnově zaměřena na tři důležité fáze výrobního procesu – oddělování jednotlivých desek z krystalů karbidu křemíku, které se do Rožnova dováží z USA, výrobu leštěných desek a pak růst epitaxních vrstev. Chcete tuto výrobu ještě rozšířit o další fáze?

Ano, chceme rozšířit to, co už děláme, a chceme přidat další kroky před tyto zmíněné fáze a po nich. Tedy ve zkratce, rádi bychom toho v Rožnově dělali víc.

Kdy by mohly přibýt tyto další dva kroky?

Jakmile padne rozhodnutí, tak jsme připraveni to udělat. Už máme plán a víme, co je k jeho naplnění potřeba, jen teď ještě musíme získat podporu vlády a naplnit ty další podmínky, o kterých jsme hovořili. Jakmile se rozhodneme, budeme na realizaci potřebovat přibližně dva roky.

A tohle rozhodnutí oznámíte 16. května?

Ne, 16. května budeme mluvit o tom, co chceme dělat. Představíme veřejnosti náš globální pětiletý plán.

V Rožnově tedy výrobní proces o další fáze případně rozšíříte teprve potom, až budete mít nějakou dohodu s českou vládou? 

Ano, takový je náš záměr. Ale bez ohledu na to, jaká jednání vedeme s vládou, naše přítomnost v Rožnově a naše investice do udržení této přítomnosti a jejího organického růstu zůstávají. Rožnov je pro onsemi velmi strategické a důležité místo, kam jsme vložili stovky milionů dolarů i bez vládní podpory. Otázkou je, zda tu výrobu tady můžeme udělat ještě mnohem větší. Například loni jsme ale kapacitu rožnovského závodu zdvojnásobili i bez vládní podpory.

Finálním produktem výroby polovodičů jsou moduly, tedy funkční sestavy čipů, v pouzdrech a s kontakty. Předpokládám, že s touto částí výroby v Česku ale nepočítáte a zůstane v Asii, nebo se pletu?

Moduly tu vyrábět nebudeme. Tuhle schopnost v Rožnově nemáme a ve velkém měřítku to tady ani není možné.

Myslím, že česká vláda má stále nějaké očekávání, že v České republice by měl být také poslední krok výroby. Ale to není možné, že?

Jde o to, jestli je to ekonomicky únosné, nebo není. Není to o České republice, nebo dokonce o Evropě. Existuje důvod, proč ani v Severní Americe není jediný montážní závod na moduly. Prostě to v těchto místech není konkurenceschopné. Potřeba je k tomu hlavně lidská práce, která je jedním z největších nákladů na montáž. A jihovýchodní Asie je místo, kde to děláme. A děláme to tam ve velkém, což snižuje náklady. Kdybychom tuto výrobu přenesli do Rožnova, bude to při mnohem menší výrobě velmi drahé. Opět říkám, budeme růst tam, kde už jsme. A moduly se montují v jihovýchodní Asii.

V Asii se nyní kvůli Tchaj-wanu mluví o možných geopolitických rizicích. Výroba polovodičů je však globální byznys, nebojíte se tedy těchto rizik? Hrají nějakou roli v úvahách o vašich investicích, třeba jejich omezení v Číně?

Posledními dvěma roky jsme prošli velmi dobře my i naši zákazníci právě proto, že máme velmi široký výrobní záběr. Jak jsem řekl, máme 20 továren po celém světě. A například křemík nebo karbid křemíku nevyrábíme v Číně. Takže ve srovnání s celým odvětvím pro nás to riziko není velké. A jestli mám strach? Už dávno jsem se naučil, že nemám obavy z věcí, které nemám pod kontrolou. Soustředím svou energii na to, co mohu kontrolovat, což je každodenní řízení společnosti. Geopolitické události se budou dít, ať už se jich budu účastnit, nebo ne.

Nicméně připraveni na tato rizika být musíte.

To ano, ale nejde jen o Čínu, jde o celkovou odolnost dodávek. Máme například továrnu v Japonsku, kde pokud dojde k zemětřesení, a to i malému, tak dojde k narušení dodávek. Proto také nemáme tu výrobu jen v Japonsku, ale i v Severní Americe. Diverzifikace výroby nám pomáhá, ať už jde o geopolitickou situaci, pandemii nebo výpadek elektrického proudu.

Někteří vaši kolegové vás popisují jako poměrně neformálního šéfa. Dnes vidíme mnoho typů manažerů, jako je Elon Musk, nebo naopak přísnějších typů z bankovního sektoru. Jaký je váš přístup k řízení globální společnosti?

To musí hodnotit hlavně ostatní, ale řekl bych, že jsem přísný se svými očekáváními. Velmi jasně a stručně říkám, jaký musí být výsledek. Ale nejsem odborník na všechno. Mojí zodpovědností je sestavit tým, který rozhodne, jak věci udělat. Jsem schopen formulovat strategii a říct, kam máme napnout síly. Ale nikdy předtím jsem nepracoval v továrně, ani jsem ji neřídil. Takže nepřijdu a nebudu lidem v továrně říkat, jak ji mají řídit. V onsemi je 33 tisíc lidí. Na každé mé rozhodnutí připadá tisíce rozhodnutí denně, které lidé ve firmě učiní. Osobně trávím osmdesát procent času na cestách, můj tým řídí každodenní práci. A já mu musím důvěřovat.

Změnil se v posledních letech přístup ke globální výrobě čipů nejen kvůli geopolitickým změnám, ale také kvůli covidu nebo problémům s dodavatelskými řetězci?

Myslím, že ano, ale není to pandemií. Svět dospěl k poznání, že polovodiče jsou nepostradatelné. A to slovo nepoužívám lehce. Mít kontrolu nad dodavatelským řetězcem polovodičů je téměř otázka národní bezpečnosti. Jsou skoro ve všem. Nemůžete nemít polovodiče. Otázkou však je, zda každá země musí mít všechno.

Ale Čína chce mít všechno, ne?

Čína je stále hodně závislá na dodávkách z jiných zemí. V posledních dvou třech letech naše podnikání v Číně skutečně rostlo, protože vytváříme produkty a máme inovativní řešení, která tamní společnosti nemají. Vedle toho se ale hodně mluví o oddělování americké a čínské ekonomiky.

Doopravdy se oddělují?

Ne, to si nemyslím. Nejde o stoprocentní oddělení. Většina lidí ani neví, co z Číny kupuje. Poslední dva roky pandemie nás naučily, že dodavatelský řetězec je složitý. Mnoho firem do té doby nevědělo, odkud věci nakupují.

Plánujete nějaký odchod z Číny do jiných asijských zemí, třeba do Vietnamu nebo Indie, jako to dělají jiné firmy?

V Číně výrobu nemáme, tudíž nemáme nic, co bychom mohli přesunout. Ale máme onu strategii dvou regionů. Máme stejnou výrobu v Japonsku a v USA. Máme ji v Evropě a v Koreji. Není to stoprocentní, ale kapacity na to zastoupit jedno místo druhým máme.

Vaše poslední čtvrtletní výsledky jsou velmi dobré třeba ve srovnání s tchajwanským výrobcem TSMC, kde jsou opět slyšet stížnosti na cyklickou povahu výroby čipů. Co děláte jinak nebo lépe než TSMC?

Automobilky a průmysl obecně. Před dvěma lety, v srpnu 2021, jsem poprvé komunikoval novou strategii pro onsemi. A řekli jsme, že se budeme věnovat automobilům a průmyslu. Ze 75 procent tvoří naše tržby automobilky a průmysl. Proč? Protože auto a průmysl, když se podíváte na růst, zmínil jsem elektromobily, budou růst dalších 20 let. Takže ano, možná je to cyklické, ale jde to nahoru. Průmyslová infrastruktura, obnovitelné zdroje energie, nabíjení, infrastruktura pro e-mobilitu, ta bude s elektromobily také stále růst. Takže jsme si vybrali trhy, které mají mnohem delší dobu růstu. A řekli jsme, že 75 procent našich příjmů v příštích pěti letech budou tvořit automobilové a průmyslové aplikace.

Na kolika procentech jste nyní?

V posledním čtvrtletí tvoří automobilové a průmyslové aplikace 79 procent našich příjmů, takže jsme svého pětiletého cíle dosáhli během dvou let, respektive o dva roky dříve, než jsme plánovali, a to nám pomohlo. Automobilový průmysl a některé jeho části stále rostou. Spotřební, výpočetní technika je na tom podobně špatně i u nás. Ale je to malá část podnikání. V TSMC velkou část příjmů tvoří výpočetní technika, umělá inteligence a pokročilé uzly. Tato naše divize meziročně klesla o 14 procent. Oproti tomu automobilový průmysl roste.

Není nebezpečné být příliš závislý na jednom odvětví, zejména na automobilovém průmyslu, který je uprostřed změny?

Není. Byl jsem takříkajíc na obou stranách. Není to nebezpečné, pokud je to vyvážené. Máme 50 procent příjmů z automobilek a pak asi 25 až 29 procent z průmyslu. Rovnováhu tedy máme docela dobrou. Obě tyto oblasti rostou. Moc se nezaměřujeme na čipy pro auta se spalovacím motorem. Dnes má onsemi v každém autě se spalovacím motorem čipy asi za padesát dolarů. Když se ale přejde na elektromobil, tak v každém z nich máme přibližně 750 dolarů. Rozdíl je 700 dolarů, takže můžete nahradit 14 aut se spalovacím motorem jedním elektromobilem a naše tržby se nezmění. A pokud věříte, že elektromobily budou v podílu na celkovém počtu vozidel růst, pak porosteme. To je v podstatě naše strategie.

V sedmnácti letech jste emigroval z Libanonu, teď řídíte globální společnost. Jak těžké bylo dostat se do jejího čela?

Dostat se z místa, kde jsem byl, na pozici generálního ředitele, není těžší než to, co musím dělat každý den jako generální ředitel. Úroveň obtížnosti se mění s vaší perspektivou. Nyní jsou problémy, které dostávám jako generální ředitel, tak velké, že se lidé diví, jak vůbec mohu spát. Ale obtížnost těch problémů je stejná, jen ty problémy řeším s jinými dovednostmi.

Máte nějaký osvědčený přístup k tomu, jak ty problémy zvládnout?

Nikdy jsem třeba neplánoval být generálním ředitelem. Když se mě například lidé ptali, kde se vidím za pět let, tak jsem neříkal, že budu generální ředitel. Vždycky jsem dělal v práci to, co bylo aktuálně potřeba. Nikdy jsem nepracoval pro své další povýšení, chtěl jsem ale být nejlepší v tom, co právě dělám. To je asi jediná rada, kterou mohu dát. Snažte se být nejlepší v tom, co právě děláte.

Společnost onsemi

• Historie společnosti sahá do roku 1999, kdy vznikla jako spin-off firma ON Semiconductor nadnárodní telekomunikační společnosti Motorola.
• Dnes sídlí ve Scottsdale v americké Arizoně. Má celkem 22 závodů v deseti zemích světa. K tomu provozuje 43 vývojových center zaměřených na design čipů. Obojí má i v Česku.
• Globálně zaměstnává na 33 tisíc lidí. Zhruba polovinu příjmů má z prodeje čipů pro automobilový průmysl a zhruba čtvrtinu pro další průmyslová odvětví, zejména energetiku.
• Loni skupina dosáhla příjmu 8,3 miliardy dolarů (zhruba 180 miliard korun).
• Počátkem loňského roku se akcie firmy obchodovaly za 65 dolarů, nyní se pohybují kolem 80 dolarů.

 

Výroba čipů v Rožnově pod Radhoštěm

• Společnost onsemi (dříve ON Semiconductor) v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku působí v areálu bývalého národního podniku Tesla Rožnov, který byl založen už v roce 1949 a po roce 1989 v rámci privatizace rozprodán na části.
• Výrobní společnost ON Semiconductor Czech Republic, vlastněná nadnárodním koncernem onsemi, vznikla v roce 2003 fúzí společností Tesla Sezam (výroba polovodičových čipů) a Terosil (výroba křemíku).
• Obě uvedené společnosti byly nástupnickými organizacemi bývalého státního podniku Tesla, na jehož tradici současná polovodičová výroba navazuje.
• Zároveň ale koncern onsemi do Rožnova přinesl své know-how a miliardové investice. Úzce také spolupracuje s Vysokým učením technickým v Brně a Masarykovou univerzitou v Brně, odkud se snaží získávat nové talenty.